Rubriky
Pozdní úder Pozdní úder kronika

Výsadek Domašov

Na noční pochody už začínáme být docela experti a dobrodružné cesty nocí nás baví stále více a více. Právě proto jsme se rozhodli opět o kousíček zvednout laťku. A to tak, že jsme se vrhli do nového prostředí formou výsadku.

V sobotu večer jsme se potkali při zapadajícím slunci na ivančickém vlakovém nádraží a rozdělili se do trojic, ve kterých jsme měli strávit následující noc. Naše 3 trojice se naměstnali do aut a vyrazilo se na cestu. Ubíhala rychle a abychom úplně nevysledovali okolí, měli jsme druhou polovinu cesty zavázané oči.

Někteří z nás byli vysazeni ještě při zbytcích světla, jiní až za úplné tmy. Náš první úkol byl zorientovat se v terénu a zjistit, kde se se vlastně nacházíme. Což nebylo pro nás zas tak složité a mohli jsme co nevidět vyrazit na první tečku zaznačenou v mapě. Dojít na první bod vlastně byl nejsnazší úkol dnešního dne, protože pak už se náročnost úkolů stupňovaly stanoviště od stanoviště a všudypřítomná tma místního lesa nám s orientací příliš nepomáhala. Museli jsme se poprat s mapou, buzolou, orientací, šiframi, šplháním po stromě, hledáním zakopané schránky, ale i šachovým rébusem.

Na závěr nás zpráva vyvedla z lesa a podle mapy jsme vyrazili na náměstí nedalekého Domašova, kde jsme ve 4 hodiny ráno dorazili do místní hasičky, kde mají klubovnu zdejší skauti. Pak už nezbývalo, než si vytáhnout spacáky a po náročné cestě spokojeně zalehnout.

Ráno jsme se probouzeli každý jiným tempem, ale kolem 10. hodiny už jsme společně dováděli a házeli si se spacákem, což byla pro nás rychlá rozcvička. Protože několik účastníků potřebovalo odejít dříve, tak jsme se dohodli, že jediným naším dnešním úkolem bude uvaření si oběda. Ingredience na nás čekaly v kuchyňce, a tak už zbývalo pouze najít si vhodný recept a podle něj si uvařit. Naše vařící začátky tentokrát malinko drhly, ale po pár radách jsme to společně rozjeli a kuchtění pokračovalo bez problému. Jídlo se nám perfektně povedlo a vyšlo přesně na náš počet. Vykouzlili jsme mňamózní pokrm Tikka Masala a všichni byli spokojení.
Závěrem jsme si už pouze zahráli pár her před klubovnou a vyrazili zpět domů. Cestou nás ještě pak čekala rychlá zastávka v Neslovicích na zmrzlině.